Nedaleko táborové základny leží město Kožlany. Velice se proslavilo místní tradiční výrobou lidové keramiky. Z pamětihodností si zde můžete prohlédnout farní kostel svatého Vavřince, který byl postaven ke konci 14. století a který si zachoval svou krásnou výzdobu - gotické fresky. Kožlany jsou rodištěm bývalého prezidenta ČSR Dr. E. Beneše.

Muzeum Kožlanska (Muzeum Dr. Eduarda Beneše)
Toto muzeum se nachází v budově bývalé obecní školy. Je zde expozice věnovaná hrnčířské tradici zdejšího města a nachází se zde také pamětní síň kožlanského rodáka Dr. Eduarda Beneše.

Adresa: Dr. E. Beneše 2

Otevírací doba:
Po .............. zavřeno
Út - Ne ....... 9:00 - 16:00
(Poslední prohlídka v 15:30)

Vstupné: děti do 15 let 5,- Kč, dospělí 10,- Kč

Kostel sv. Vavřince
Kostel sv. Vavřince se nachází v těsné blízkosti výše uvedeného muzea. Byl založen v letech 1240 - 1250 za krále Václava. Farním kostelem se stal již roku 1283. Roku 1430 byl Tábority zničen. Opraven byl až pány Tyršovskými. Při opravě v roce 1571 byly z původního gotického kostela zachovány jen zdi v základech a gotický presbytář. Pozornost zasluhují původní vzácné gotické malby ze 14. století na omítce klenby a stěn celého presbytáře i na samotném kameni. Byly objeveny teprve roku 1949 a odborně restaurovány spolu s obrazem sv. Vavřince od Petra Brandla.

Jak můžeme usuzovat podle jména, byly Kralovice založeny jako ves lidí králových na pozemcích českého panovníka Vladislava II.
První písemné zprávy se však zachovaly až v donační listině plaského kláštera z roku 1183. Městečkem se Kralovice stávají kolem roku 1289, kdy plaští cisterciáci využili jeho výhodné polohy na obchodní cestě vedoucí z Prahy do Chebu. Roku 1420 zastavil klášter městečko Bedřichu a Hanušovi z Kolovrat, kteří městečko vlastnili do roku 1513, kdy opět připadlo plaskému klášteru.
V letech 1539 - 1623 patřilo městečko rodině Floriána Gryspeka z Gryspachu. V této době bylo v Kralovicích vystavěno menší zámecké stavení a v letech 1575 - 1581 probíhala přestavba gotického kostela sv. Petra a Pavla do renesančního slohu, při němž si Gryspekové zřídili rodinnou hrobku.
29. září 1547 byly Kralovice povýšeny na město. Od roku 1623 patří Kralovice opět pod plaský klášter, a to až do jeho zrušení roku 1785. Roku 1845 postihl město velký požár, při kterém shořelo 103 domů, 44 stodol a další hospodářská stavení. Nově postavené domy byly již zděné. V letech 1850 - 1949 zde bylo sídlo okresu.

Kulturní památky v Kralovicích a okolí
V okolí města jsou samozřejmě značené turistické trasy, všechny výše uvedené lokality jsou navíc dostupné i pro cykloturisty.

Kralovice - kostel sv. Petra a Pavla
Přestavbu kostela v letech 1575-1581 zahájil Florián Gryspek z Gryspachu. Z původního gotického kostela, zmiňovaného již roku 1250, byl presbytář s křížovou klenbou s původním zdivem spodních pater věže, vklíněné do severovýchodního kouta lodi, začleněn do nové stavby v renesančním stylu. Původní šířku lodi vyzačují slepé arkády v přízemí a rozpon klenby.
Autorem kralovického kostela je pravděpodobně Bonifác Wolmut. Součastně s přestavbou kostela si dal Florián Gryspek zřídit hrobku s kaplí, která byla připojena k jižnímu boku lodi.V hrobce byla uložena těla Floriána Gryspeka, jeho manželky Rosiny a dalších 15 členů rodu. Jako mnoho renesančních staveb, také kralovický kostel byl bohatě vyzdoben sgrafity. Tato byla renovována v roce 1894 na presbytáři kostela i na kapli. V kostelní věži byly tři zvony, z nichž se po válečných rekvizicích zachoval jen renesanční odlitý Brikcím z Cimperka. Další vzácností v kostele jsou varhany (samozřejmě funkční), původem ze 17. století.

Mariánský Týnec byl zřejmě původně zemanský dvorec. Při dvorci byla pravděpodobně ves s románskou kaplí, o níž je zmíňka již roku 1186. Protože byla kaple zasvěcena P. Marii, nazvali pozdější majitelé ves Týnec Mariánský. Po husitských válkách, kdy byl Týnec spálen, přestavěl opat Adam bývalou kapli v prostornější kostelík. Za třicetileté války byl kostelík zpustošen a roku 1650 opět opraven. Roku 1680 zde došlo pod vedením Jiřího Radima ze Dřevce ke vzpouře sedláků proti vrchnosti. Toto dodnes připomíná mohutná lípa na rozcestí v Týnci. Roku 1711 se opat Eugen Tyttl z Dobříše rozhodl postavit zcela nový a velký chrám. Projektantem této stavby byl G. Santini, jeden z nejslavnějších stavitelů té doby. Stavba však byla dokončena až za opata Fortunáta Hartmana, a to roku 1764. Teprve pak byl zbořen starý kostel. Po zrušení kláštera v Plasích docházelo k postupnému chátrání stavby; 17. ledna 1920 se zřítila kopule s freskami. Z příspěvků Spolku pro záchranu Mariánské Týnice byla pokryta většina stavby na ochranu před nepřízní počasí. Po roce 1950 zde začal pracovat vlastivědný kroužek na obnovách místností pro muzeum, ve kterých pak vyrostlo okresní muzeum Plzeň-sever, dnešní Muzeum a galerie severního Plzeňska. V posledních letech probíhá rekonstrukce celého areálu, jejíž vrcholem by mělo být obnovení hlavní kupole.

Muzeum a galerie severního Plzeňska
Tato instituce se nachází v areálu bývalého kláštera v Mariánském Týnci. Její nedílnou součástí je stálá expozice vývoje severního Plzeňska a pamětní síň sochařky Marie Uchytilové. Během roku se zde pořádá několik výstav, odborných seminářů, koncertů a dalších kulturních akcí.

Stopy lidského osídlení v Plasích známe již z období halštatského (700 let př. n. l.- nález zásobnice Za vápenkou), období halštatsko-laténského (500 let př. n. l.- stopy sídliště objevené při kopání základů školy v roce 1933) a období slovanského (7. století - nálezy u lomanské cesty z roku 1933). Avšak dějiny Plas jsou po 640 let především spjaty s cisterciáckým klášterem. Jde o historii obsáhlou, zajímavou a možná dosud nedoceněnou z hlediska přínosu pro českou kulturu.

Konvent
Dominantou města je bezesporu konvent, bývalý cisterciácký klášter. První takový objekt stál v Plasích už r. 1214, avšak v husitských válkách byl značně poškozen a znovu obnoven v prvních letech třicetileté války (1623 - 1628). Takzvaný starý konvent musel později ustoupit novému a honosnějšímu, jak jej známe dnes. Dal ho postavit opat Evžen Tyttl v letech 1711 - 1736. Tato stavba patří k několika svého druhu v Evropě. Celá budova byla postavena v místě močálu, proto muselo být do bažin zapuštěno 5 100 dubových pilotů. Na této dřevěné konstrukci, konzervované protékající vodou, stojí základy celé monumentální budovy.
Konvent je dvoupatrová čtyřkřídlá budova s vnitřním nádvořím, s nárožními rondely, s mohutným rizalitem v ose průčelního křídla a s mělkými rizality ve středu bočních křídel. K jihozápadnímu nároží konventu se připojuje krátké obdélníkové křídlo - bývalá klášterní nemocnice. Fasády konventu jsou bohatě členěny a doplněny zdobnými barokními nadokenicemi. Východní průčelní rizalit je zakončen trojúhelníkovým štítem a završen mansardovou střechou. Nad osovým oknem je umístěn opatský znak E. Tyttla (1699 - 1738). Architektonickou zajímavostí jsou dvě šnedovitá schodiště v západním křídle. Na západní a východní straně vnitřního nádvoří vystupují mohutné rizality s dvěma samonosnými schodišti. Sklenuté chodby v prvním patře jsou bohaté zdobeny freskami z let 1732 - 1785 od malířů Jakuba Pinka a Josefa Kramolína. Součástí západního křídla je kaple sv. Benedikta, která sloužila jako kapitulní síň. Oválný vnitřek kaple je sklenut kopulí, nad níž se tyčí osmiboká lucerna se symbolikou berly a hada (tvar ET-Evžen Tyttl). Klenbu kaple zdobí freska s řadévým námětem z r. 1740 od Fr. Mullera. Architektonicky hodnotnou je také kaple sv. Bernarda v jihovýchodním rondelu s freskovou výzdobou. Celý konvent, jehož projekt vypracoval Jan Santini, však dostavěn nikdy nebyl. V západním křídle měl na konvent navazovat rozsáhlý trojlodní kostel se třemi překříženími, které se napojovaly na kapli sv. Benedikta, na nemocniční křídlo a na vchodu nynějšího kostela. Na tak rozsáhlou stavbu už řád ekonomicky nestačil.

Hubenov byl hospodářský dvůr plaského kláštera. V součastné době zde působí rodina Knorů, která má obrovskou zálibu a tou je chov koní. Proto právě sem na území hřebčína, který je od tábora jen několik málo minut pěšky může vést jeden z vašich výletů.

Mezi četnými hrady a jejich zříceninami v povodí Berounky zaujímá Krakovec zvláštní místo. Nevyniká rozlohou ani zachovalostí a výbavou svých komnat, neupoutává mohutným opevněním, vysokými věžemi ani romantickou polohou. Jeho strohá pravoúhlá silueta s prázdnými otvory mnoha oken na první pohled spíše připomíná prostý opuštěný dům, který lze v odlehlém údolí snadno přehlédnout. Zavítá-li však návštěvník přesto do této končiny lesnatého Rakovnicka a vstoupí do romantické zříceniny hradu, dýchne na něj zvláštní kouzlo tohoto místa, jež si mnohé připoutá. Při návratech do zdí Krakovce zde pokaždé nalézáme něco nového, zajímavého, každý detail z rukou středověkého kameníka působí ve zdejší podmanivé atmosféře jaksi mocněji a trvaleji než jinde.
Krakovec byl postaven pro předního muže královského dvora a purkrabího hradu Křivoklát, Jíru z Roztok, na konci 14. století. Jedinečná ukázka architektury doby Václava IV. Poslední útočiště mistra Jana Husa před odjezdem do Kostnice.

Otevírací doba:

duben květen, červen, září červenec, srpen

9.00 - 12.00 9.00 - 12.00 9.00 - 12.00

12.30 - 16.00 12.30 - 17.00 12.30 - 17.00

pouze sobota a neděle pouze sobota a neděle

Pondělí je zavírací den.

Za Žebnicí (severovýchodně od Plas) jest velký les zvaný Šebíkov. Zde se spatřují zbytky tvrze téhož pojmenování a vsi. Patrně tu byl prvotně dvůr, který založil Šebík, a později také tvrz. Ještě r. 1313 seděl tu Petr z Šebíkova, jenž prodal téhož roku dvůr ten (ovšem také tvrz) klášteru Plasskému. Po té přestal Šebíkov býti vladyckým seděním. Asi r. 1420 dostal se dvůr a ves v držení Hynka ze Švamberka, který jej zase r. 1430 klášteru postoupil. Později patřil ke Kaceřovu. V 16. stol. bylo již vše pusté.