Horsemanship a víkend 16.-19.11.2017

19.11.2017

Máme za sebou prodloužený víkend, tentokrát s tématem Horsemanship. Jeden z našich táborníku téma přeložil jako "být s koněm na jedné lodi". Špatný překlad vedl k výkladu, který je vlstně docela trefný:) Já si však pro lepší vysvětlení vypůjčím slova odborníků Václava a Báry Bořánkových: 

Světem obchází strašidlo horsemanshipu. Před několika lety, když se začal ve větší míře objevovat takzvaný fenomén "zaříkávačů", začalo se u nás vyskytovat i anglické slovo horsemanship. Pro některé "koňaře" se toto slovo stalo synonymem zbožňování, bez úsudku či vlastní rozlišovací schopnosti. Pro některé zase téměř sprostým slovem, neslučitelným s kvalitním tréninkem. Viděli jsme dost a chápeme jedny i druhé. Obliba této filozofie přitáhla velké množství spekulantů, kteří parazitují na lidské touze následovat a příslušet. Uvidíte velkou show, utratíte několik tisíc a ani si nevšimnete, jak propastný je rozdíl mezi jejich slovy a prací s koňmi. A tak se nedivím, když se někdo přijde zeptat: "Co to vlastně ten horsemanship je?"
Nejprve je třeba vysvětlit, že souhrnný název metod a filozofie, které se říká horsemanship, je označení nepřiměřené a nepřesné. Znamená to v překladu vlastně jen jezdectví. Nic víc, nic míň. Myslíme si také, že je trochu zavádějící i srovnání ve slovech tradiční trénink versus horsemanship. Tradiční evropské jezdecké umění se vyvíjelo staletí a naleznete v něm většinu dobrého pro koně i jezdce. Při našich cestách po Státech byla naše první otázka: "Máte také u vás takový rozpor mezi něčím tradičním a horsemanshipem?" A oni vůbec netušili, na co se ptáme. Často odpovídali: "Horsemanship (jezdectví) je buď dobrý, nebo špatný."
Pro nás slovo HORSEMANSHIP ztělesňuje jisté duchovní a filozofické přesvědčení, že kůň je cítící tvor s oprávněnými potřebami, inteligencí a emocemi.
Kurzy a semináře představující veřejnosti systém a filozofii, s níž kdysi přišel Tom Dorrance, se začaly objevovat jako houby po dešti. V sedmdesátých letech neměl tento způsob práce ještě žádné jméno. Bylo potřeba vše odlišit něčím, co vyzývalo k využití povahových vlastností koně, spíše než k bojování s nimi. Takže o pár let později jeden z jeho studentů, mladý rodeový kovboj, se změnil v trenéra a s důvtipným darem k tlachání rozvezl tento přístup práce do všech koutů země. Nazval ho Natural Horsemanship (přirozené jezdectví) a toto označení padlo jako ulité. Puristé často argumentují nepřesností tohoto termínu. Prohlašují, že to, co dělá člověk s koněm, není nikdy přirozené. To však nevadí. Výraz Horsemanship nebo Natural Horsemanship je dnes pojmenování nejznámější. Základem je vždy manipulace a práce s koněm ze země a je to studium samo pro sebe. V minulosti to nebylo známé pod nějakým názvem, a pokud vůbec se cvičilo ze země, bylo to obvykle přijato jako povrchní ošetření na cestě jezdeckého koně. Dnes práce ze země začíná v době narození koně a pokračuje celý jeho život. Horsemanship dnes je vlastně moderní verzí slavné mravní zásady kapitána Etienne Beudanta (1863-1949): Ptát se často, být šťasten s málem a odměnit vždy. Koně nedbají o nějaké označení, ale můžete si být jisti, že také vědí, když se něco zvláštního povede. Nemusíte s námi souhlasit, ale můžete o tom alespoň přemýšlet.

Václav a Bára


Převzato z   https://www.horsemanship.cz/horsemanship/ dne 19.11.2017